sobota 26. května 2012

Druhý týden v Charlotte

(předchozí část)

V pondělí jsem se definitivně aklimatizoval a po celý týden jsem tak měl celkem monotónní program - ráno do práce, večer z práce, napsat kousek blogu a spát. Uteklo to rychle, teď je sobota a za chvíli musím odfrčet na letiště, už je čas letět domů...

Některé z vás může akorát zajímat, co jsem tu další dny jedl. Takže několik obědů jsem věnoval studiu Big Mac indexu, tedy srovnávání kurzů měn podle toho, kolik kde stojí Big Mac. Klasický Big Mac meal, tj. jeden big mac, k němu hranolky a bezedný nápoj (což je pojem vynalezený českým KFC, který znamená, že si člověk může dopustit kelímek pitím poté, co ho dopije - a tu je to, na rozdíl od českého McDonaldu, standardem) tu stojí $5.83, tj. na koruny tak 119 Kč. Kolik to dělá ve Zlíně zkontroluju časem.

Zkoušel jsem najít ten skvělý hambáč, který jsem tu jedl před 12 lety, ale nedařilo se mi - všechny dnes nabízené se mi zdají nějaké malé oproti tomu ve vzpomínkách. Když jsem se o tom bavil s Ronem, že jsem chtěl porovnat, jaký vliv měla inflace za posledních 12 let na cenu hamburgeru, ale že nemůžu najít žádný rozdíl (i tehdy jsem platíval asi 6 dolarů), tak mi Ron řekl, že to je proto, že v USA se zboží nezdražuje, ale zmenšuje! Že prostě výrobce drží cenu, ale nenápadně zmenšuje objem/hmotnost výrobku, aby ušetřil. Kvůli tomu tu teď prý jsou potíže s kuchařskými recepty, protože když se v něm píše třeba "dejte jednu konzervu masa a k ní to a to", tak vařící netuší, jestli je to stará 8uncová konzerva, nebo nová 6uncová. Takže teď aby člověk ještě kontroloval rok vydání receptu a podle toho případně přepočítával suroviny...

Navštívil jsem taky pár nových a pár už známých restaurací. Byl jsem například prý na typické americké jídlo v Chilli's, a objednal jsem si tam něco jako hamburger (jméno jídla si nepamatuju). Zaujalo mě, že David (náš nejlepší programátor) to stejné jídlo hned po obdržení rozbalil, vyházel z něj veškerou zeleninu a s chutí snědl. Smál se, že si přišel na maso, že zeleninu si dá jindy v salátu. A platil hotově (na rozdíl od všech ostatních) a mumlal něco o tom, že jeho nedostanou, tak nevím (možná jsem se ho měl zeptat na 9/11).


Vrátili jsme se taky jeden večer do indické restaurace Blue Taj a já jsem si objednal Bengali Sorsoi-Doi Maach, takže lososa. Bylo to strašně moc dobré, jen mě překvapilo, že to vypadalo prakticky úplně stejně, jako když jsem měl nějaké to kuřecí jídlo ve této restauraci minulý týden.


Jo, pálivost jsem si tentokrát dal stupeň 3, a bylo to fajn. Znovu se k nám připojila i Markova manželka, a byla tentokrát jako milius.


Docela jsme se nasmáli, jen si trochu stěžovala na Marka, že si už 8 let nevzal dovolenou, že ona musí jezdit všude sama. Hmmm. Chtěl jsem je trochu rozebrat, tak jsem se pokusil doslovně přeložit vtip "Ahoj, prej ses nedávno oženil? Jo, to je pravda. No tak to teď musíš být moc šťastný? Jo, to musím." no a asi se to povedlo, i když pravda smál se jen Mark - ale za to nemohl přestat :)

Ještě byl dobrý takový mladý indický číšník - zeptal se mě, odkud jsem, že mám trošku přízvuk, tak jsem řekl, že ze střední Evropy (nechtěl jsem ho uvést do rozpaků tím, že mu řeknu z Česka, protože jsem si myslel, že nebude vědět, kde to je), a on se začal vyptávat odkud přesně a jmenovat země jako Maďarsko a další :-O Tak jsem mu řekl, že jsem z České republiky, a on hned jojo, znám, dřív to bývalo Československo... Docela mi tím vyrazil dech...

Znovu jsme šli taky do té mexické restaurace hned tu vedle práce a já si objednal něco na bázi mletého hovězího, abych Kamila nedráždil dalším kuřetem ;-) Nebylo to špatné a snědl jsem co se dalo, přestože většinu věcí na talíři jsem nedokázal identifikovat...


Při přebíhání cesty do té restaurace jsme trošinku uvízli mezi pruhy na mikroostrůvku oddělujícím proudy aut. Aspoň je vidět, že je tu pořád stejně krásné počasí (teploty asi jako u nás v červenci, když se zadaří léto).


No a v pátek večer jsme byli v práci až do půl osmé do večera a pak jsme si ještě zašli na jídlo. Mark nás pozval na čínu (už jsem se těšil na gyros!), a zavedl nás do nějaké vietnamské restaurace, kde jsem si dlouho vybíral a nakonec mi padl pohled na tuto stránku jídelního lístku:


Od pohledu se mi zdálo, že 61 nebo 62 je skoro totéž, co jíme rádi doma u našich Vietnamců, jen jsem se nemohl rozhodnout mezi nudlemi crispy a "stired" (nevěděl jsem, co které slovo znamená :-) a nakonec jsem teda zvolil 61 "MI XAO DON":


No a byla to chyba. Ty nudle se fakt normálně lámaly jak když máme třeba smažené brambůrky Bohemia čips, nedalo se to ani nabrat, vypadalo to jak les po požáru :-) Našel jsem tam ale aspoň čtyři druhy mas a pečlivě je vyzobal. Zelenina mě moc neoslovila... Příště to zkusím s těmi stirred nudlemi, třeba to bude lepší. Nebo s rýží by to bylo dobré asi.

Jinak musím znovu zmínit, jak jsem neustále překvapen z dokonalé úpravy veřejné zeleně (tráva všude pečlivě posečená, keře zastřižené, keříky/záhonky čímsi zamulčované, něčím jakoby jehličím z borovic?). Dokonce jsem viděl automatické závlahové systémy kropit večer trávu na ostrůvcích mezi silničními pruhy. Ptal jsem se, jak je to možné, že to přece musí stát majlant a Mark říkal, že ani ne, že se tráva zalévá z rezervoárů dešťové vody... Kolik tady asi musí stát kilometr silnice, když u nás za miliardu korun kolikrát není ani na plot bránící zvěři skočit pod kola, zatímco tu zabudují do země i závlahové automaty? Nechápu...

No nic, loučím se, musím už valit na letiště, kde mám nechat na parkovišti odemčený Mercedes s klíčkama pod koberečkem až do úterka, kdy šéf přiletí a vyzvedne si ho. Heh, raději ho vyfotím než od něj odejdu, ať mají něco na památku - pořád totiž nemůžu uvěřit tomu, že tam až do úterka fakt vydrží... Ale prý ano, tohle je Severní Karolína, tu se nezamyká...

Tak bye!

1 komentář: