čtvrtek 10. listopadu 2016

Zkušenosti ze stavby 3D tiskárny i3 MK2

Trable s výběrem tiskárny jsem překonal, 12. října tiskárnu objednal, počkal 24 dní na pošťáka a konečně obdržel relativně malou krabici obsahující stavebnici 3D tiskárny i3 MK2. Když jsem z ní vyndal jednu cívku filamentu (tiskové struny), kterou Prusa Research přidává zdarma (výběr ze tří barev, které nikdo nechce), byla krabice dokonce poloprázdná! To je známka dokonalého rozložení tiskárny až téměř na atomy a příslib velké zábavy při jejím skládání do finální podoby.


Stavebnice přichází se dvěma knihami: tenčí 50stránkovou Příručkou 3D tiskaře a odhadem tak 120stránkovým velmi podrobným Návodem ke stavbě, který jsem se rozhodl slepě a do puntíku následovat (abych pana Průšu trošku zbavil toho pocitu zmaru, který musel prožívat, když viděl Thomase Sanladerera z YT videostreamu stavět celou stavebnici bez návodu). Návod je přehledně rozdělen do 9 kapitol, všechny součástky jsou pečlivě rozděleny do sáčků podle kapitol, obrázky v manuálu na webu (který kniha doporučuje používat jako aktuálnější zdroj informací) jsou ještě větší a barevnější. Je to opravdu výborně udělaný návod a celá stavebnice je díky němu řekl bych perfektní.

Komu ego či zbrklost nebrání postupovat podle instrukcí, nemůže tiskárnu sestavit špatně. I když třeba nedodrží avizovanou 6-8hodinovou dobu stavby - mně osobně trvalo sestavit tiskárnu kolem 22 hodin. Ale nevadí mi to ani za mák - mohl jsem si aspoň v klidu zanadávat při sestavování úvodního rámu ze šesti závitových tyčí a 24 matek (tohle je jistojistě nejslabší část celé stavebnice a trvala mi nejdéle) a později, jakmile jsem získal nejvyšší důvěru k tvůrcům návodu i celé tiskárny, obdivovat, jaké další úžasné triky v konstrukci vymyslí a co všechno se dá k čemu přichytit stahovacími pásky.

Když jsem se párkrát dostal do slepé uličky a musel vycouvat, bylo to jen kvůli tomu, že jsem přesně nedodržel sloveso v návodu: když třeba X. krok návodu říká, že se máme připravit, že budeme omotávat kabel, tak to neznamená, že ten kabel máme začít omotávat! K tomu dostaneme pokyn až v kroku X+2, zatímco v kroku X+1 máme ke svazku kabelů přidat další dva kabely. Tudíž jsem hned po omotání a přečtení kroku X+1 musel drobně vycouvat a začít znovu. Zmiňuji to proto, abych dokumentoval, jak přesně je návod napsán a že se opravdu vyplatí ho pečlivě následovat - a zároveň jedním okem číst tak jeden-dva kroky dopředu, aby člověk věděl, co ho čeká a že nemá nějakou operaci uspěchat.


Při stavbě jsem narazil jen asi na dva problémy: za prvé, otvory ve všech plastových dílech, do kterých se zasunují tyče (ať už hlazené nebo závitové), je nezbytné hned na začátku mírně probrousit, aby ty tyče šly zasunout hladce. Nejdůležitější je to u držáků řemenu a motoru Y osy a úplně kritické u držáků Z motorů. To jsem nevěděl předem, neudělal, pak se mi už nechtělo rozdělávat 4 kroky pozpátku a tak jsem tam ty hladké tyče rval a rval, až plast skučel. To bylo zbytečné a vy se tomu při stavbě vaší i3 MK2 vyhněte.

Druhý problém nastává při umisťování matiček do děr v plastových kusech. V jednom případě (někde u extruderu) je vytištěný šestiúhelník prostě příliš malý, takže se tam matička nijak vtlačit nedá. Horší situace je (opět okolo extruderu) v hlubokých kónických dírách, kam má matička spadnout až na dno a zůstat držet. Nic takového nejde. A to ani podle návodu, který radí tam matičku zatlouct klíčem! Kdo to podcení, zle se potrápí při kompletování celého extruderu, což je nejsložitější skládanka celé stavebnice.

Tady jsem vymyslel zásadní zlepšení, které bych doporučil zapracovat do originálního návodu: místo zatloukání matičky do hluboké či příliš malé díry stačí prostrčit dírou šroub, matičku umístit jen přibližně na místo, kam nepasuje, a pak v klidu šroub z druhé strany utahovat tak dlouho, dokud si nevtáhne matičku přesně na to místo, kde ji návod chce mít. Matička se do plastu zaboří takovým způsobem, že se pak dá šroub pohodlně vyšroubovat a matička už tam zůstane. Jakmile jsem objevil tento postup (na konci celé stavby), nastala procházka růžovým sadem.

Další zádrhely vypíšu už jen heslovitě: plastové krytky motorů osy Z nemají dost místa na kabely od motoru a pokud si nedáte pozor, přiskřípnete si je. Je potřeba je srovnat do úzkého pramínku a vést je přesně středem, kam nevidíte, když tam motor cpete.

Dále je chyba, že až po namontování motorů osy Z je vidět, že jejich plastové držáky třeba nejsou přesně ve směru svislého rámu. Rozdělávat dva kroky zpět a rovnat se to nikomu nechce, zároveň jsou šroubky v plastu pod motory nepřístupné. Tohle nevím, jak vylepšit - možná si tam orientačně přidržet motor ještě před finálním přitažením?

Další problém je v míře napnutí gumových řemeniček. Návod praví, že řemen má být napnutý tak, až při brnknutí vydává zvuk jako struna. Návod sice nezmiňuje, jako která struna by měla guma znít, ale odhadem jsem to na ose Y napnul tak, až to málem vylomilo podvyživený plastový držáček celého motoru. Tohle je konstrukčně též docela slabé místo. Až úplně na samotném konci, při montáži podložky MK42, se člověk diví, jak má přitáhnout šrouby pod řemenem osy Y - a při podrobném zkoumání fotek v návodu zjistí, že autor tam v klidu imbusovým klíčem napnutý řemen odsune do strany. Z toho jsem vyvodil, že autor nemyslel napnout řemen doopravdy (v takovém případě totiž nejde odhrnout na stranu klíčem) a řemen jsem trochu povolil. Značně to ulevilo tomu plastovému dílečku, který drží motor Y a už byl z toho trochu nakřivo. Tipuji, že se v budoucnu ten držák motoru Y přepracuje, nebo alespoň se motor podepře na opačném konci, ať se tak tahem gumy nekřiví.

To je myslím vše, na co může člověk i při následování dokonalého návodu ke stavbě narazit a co musí vyřešit. Posledním problémem u mě byla PINDA, ale to až při samotném tisku, resp. při úvodní kalibraci:


Návod praví, abychom ji umístili na začátku přibližně nějak takto vysoko (podle fotografie, kdy horní konec sondy PINDA má být pod okrajem plastu pro vedení kabelů). To jsem přesně udělal, a pak se při autokonfiguraci se zlou potázal. Při prvotním zaměřování autokalibračních bodů se tryska opřela vší silou do rohu podložky a celou ji prohnula. Pak začaly motory Z přeskakovat a já jsem v panice vypl celou tiskárnu. Přesně takto blbě to dělá spoustě lidí na Youtube, a někteří to dokonce považují za OK stav a nechávají si takto proďobat podložku na všech devíti místech. Děs běs!

Oslovil jsem online podporu fy Prusa Research, ale u klávesnice byla zrovna Mona, a než mi stihla sehnat nějakou fundovanou odpověď, tak jsem na to za pět minut přišel sám: je potřeba dát PINDU co nejníže, tedy samozřejmě o půl milimetru výš než je konec trysky, ale prostě co nejníž! Jinak nevidí ty autokalibrační body a při úvodním testu tryska poničí podložku a ostatní věci. Tady bych se přimlouval za nějakou jednoduchou pomůcku, třeba kousek plastu, na kterém by byly dva schůdečky, kdy o ten nižší by se ručně při stavbě porolovala dolů osa Z tak, aby se hrot trysky o plast opřel, a pak by se PINDA posunula tak, aby seděla na vyšším schodečku plastové pomůcky (a ten schodeček by měl max. 1 mm, aby lidi nedali PINDU příliš vysoko).


Po vyřešení výšky PINDY proběhla úvodní kalibrace a pak jsem už začal ladit výšku hlavy podle V2calibration.gcode souboru. To proběhlo v cuku letu a pak už jsem normálně začal tisknout! Když si vzpomenu na všechny ty rituální tance, které jsme museli absolvovat při tisku z ABS na naší staré  tiskárně, tak jsem úplně šťastný, že teď mohu prostě jen přijít, stisknout tlako a začít tisknout. Bez rituálů, bez přípravy MK42 podložky, bez ničeho. Tisk z PLA zatím vypadá jako ta největší pohoda na světě. Hle, i 120mm vysoké úzké objekty jdou vytisknout bez trhání po vrstvách:


Ze samé radosti jsem si vytiskl nový držák cívek s filamentem, který navrhl +Tomáš Vít  a publikoval na Thingiverse. Ten původní Průšův totiž vypadá velmi nespolehlivě a nešikovně při častější výměně cívek.


Celý tisk trval asi 9 hodin - ta špulka, ač tištěna podle FAST profilu (vrstva 0,35 mm) trvala pět hodin, ty držáky níže na NORMAL profil (vrstva 0,2 mm) pak další čtyři a půl hodiny. Výsledek je ovšem dokonalý.


K 9.listopadu 2016 tedy přechází moje nová 3D tiskárna i3 MK2 ze stavby skokem rovnou do plného provozu. Začnu ji sledovat bedlivým okem, jestli i za měsíc či za půl roku bude pořád fungovat takto perfektně "na první ťuk", jestli se nic nerozladí či nerozbije - a určitě sem či na mém G+ napíšu. Mé původní obavy ze stability konstrukce jsem rozehnal tím, že jsem všechny šroubové spoje už při stavbě opravdu důkladně utáhl. A co se týče pevnosti a robustnosti spoje rámu a vodorovné části, tak ta je lepší, než jsem předpokládal - asi hodně podrží to trafo, a zbytek je opět na pořádném dotažení šroubů na tom závitovém spodním rámu.

P.S. držák displeje na závitové tyče nejde nasadit ani za použití nelidské či dokonce nadlidské síly. Opravdu ne (podle fotek jsem měl nějakou novou konstrukci, tak bych se u Prusa Research přimlouval za trošinku větší otvory pro ty tyče). Pomohlo opět mírně probrousit ta očka.

EDIT 11.11.2016: doplnění dvou drobností

Ještě jsem si vybavil dvě věci: jak jsem tu tiskárnu stavěl, tak jsem se sice celou dobu pevně držel návodu, ale na samotném konci, při kompletaci krabičky elektroniky, jsem si už tak věřil, že jsem si přecejen dovolil odchýlit se od oficiálního manuálu, a to v kapitole 8, Step 3, druhá/třetí fotka: tady se má do vytištěné štěrbiny zasunout matička M3n, ale ta mi tam ani za boha nešla nacpat, protože otvor byl mnohem nižší. Proto jsem kreativně sáhl po pytlíčku se SPARE součástkami a vzal jednu čtyřhranou matičku, která je mnohem tenčí a do otvoru přesně pasovala. Skoro jsem se divil, jestli tam opravdu patřila M3n, nebo jestli se jedná o chybičku v návodu.



A jedna drobnost při úvodní kalibraci tiskárny, na kterou byste určitě přišli sami, ale stejně ji pro zajímavost zmíním. Když se hledá end-stop osy Y, jede vozík až úplně dozadu. Mně však na konci začal hrčet a přeskakovat, až jsem se lekl, že end-stop není správně zapojen. Při podrobnějším zkoumání jsem zjistil, že volný konec řemínku pohonu osy Y je tak dlouhý (asi 1,5 cm), že když se vozík dostal až skoro nakonec, tak se přečnívající konec řemínku zapletl do ozubeného kolečka pohonu a zablokoval ho - proto to přeskakování. K end-stopu v tu chvíli chyběly tak 2-3 mm. Vyřešil jsem to, navzdory radám v manuálu, jednoduše ustřižením přečnívajícího konce řemínku. Potom hned vozík dojel až na konec k end-stopu a tiskárna mohla pokračovat k problému s PINDOU, zmíněným výše.

16 komentářů:

  1. Teda Petře, krásně napsané, napínavé jak detektivka. Kousal jsem si rty při čtení, jak to dopadne :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, právě jsem článek doplnil pro ještě hlubší zážitek :-)

      Vymazat
  2. " ...otvory ve všech plastových dílech, do kterých se zasunují tyče (ať už hlazené nebo závitové), je nezbytné hned na začátku mírně probrousit..." - tak to je obecny problem 3D tisku, vsechny tistene otvory jsou vzdy mensi nez zamyslene a je velmi vhodne je projet vystruznikem. Vrtakem to jde take, ale zde je problem jednak s pozadovanou presnosti a hlavne vrtak je konstruovan na to aby ubiral material z cela (ze spicky) a ne po delce (z boku). Jasne je, ze malokdo ma vystruzniky doma k dispozici, jen se divim, ze toto Prusa neresi.

    "..místo zatloukání matičky do hluboké či příliš malé díry stačí prostrčit dírou šroub... ... utahovat tak dlouho, dokud si nevtáhne matičku přesně na to místo..." - nevim jak v tomto konkretnim pripade, zalezi jak jsou usporadany jednotlive vrstvy tisku, ale tento postup muze roztrhat jednotlive vrstvy od sebe. Lepsi zpusob je pouzit budto dlouhy (jako fakt dlouhy) sroub a nebo lepe kus zavitove tyce, na konec nasroubovat matku a takto to cele ohrat plynovou pajkou, horkovzdusnou pistoli atd.. a cele vlozit na misto urceni. Matka krasne, bez pouziti jakekoliv sily dosedne presne na misto a po zchladnuti (desitky sec.) se sroub / zavitova tyc vysroubuje a matka je bezpecne usazena na miste, nehrozi tak poskozeni vytisku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Honzo, tvůj druhý tip není dobrý. Za prvé, můj postup nemůže nic roztrhat, protože přesně stejným způsobem se nakonec šroub do otvoru montuje, jen je tam pak druhý plastový dílek navíc, ale to na utahování šroubu s maticí nic nemění.

      Horší je, že jak navrhuješ tam matičku zatavit, tak to by se určitě nepovedlo správně, protože bys tu matičku nedal kolmo na budoucí šroub, takže by tento z druhé strany poté nešel zašroubovat.

      Ještě než mi případně začneš oponovat se ujistěme, že jsi Průšu MK2 v posledním měsíci taky stavěl a víš, jak vypadají ty hluboké kónické otvory. Pokud ne, tak mi zkus věřit.

      Vymazat
    2. Oponovat nebudu a tvoje zkusenosti se stavbou respektuji. To co jsem popsal vychazi z vlastnich zkusenosti pri montazi mnou navrzenych a tistenych dilu. Uvedeny postup se mi osvedcil a kdyz jsem cetl tvuj clanek prislo mi to vhodne zminit. Zkousel jsem tebou popsanou metodu "na sucho" a mel jsem problemy prave s tim, ze pri pouziti sily - tedy tahu sroubu, kterym je matka vtahovana do otvoru dochazelo k trhani vrstev PLA. Jak jsem psal, zalezi jak je to tisteno, kolik je materialu kolem a asi na spouste dalsich veci. Pokud uvadis, ze to v tomto pripade je spatne reseni tak to plne respektuju, protoze ty jsi tuto konkretni stavel ne ja. Takze neber to prosim jako kritiku, pokud to tak vyznelo.

      Vymazat
    3. V pohodě, jen jsem chtěl upozornit na to nebezpečí nekolmého zatavení matičky - to už by pak nešlo spravit. Můj postup se osvědčil, díly jsou tištěné z ABS a při utahování asi většinou ani nejdu po vrstvách, takže nic netrhám. Každopádně ty hluboké kónické otvory jsou chyták - matička zůstane viset tak v poslední třetině výšky a pokud ji tam zatloukáš (jak radí manuál), tak ohrožuješ soudržnost plastu mnohem víc než při "mém" utahování.

      Vymazat
  3. Dekujeme za hezky popsanou stavbu, urcite si to projdeme a pripominky zkusime zapracovat do dalsi verze manualu.. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bezva, budu moc rád, když tento můj popis pomůže všem.

      Vymazat
    2. Opravdu pomohlo.. Mate pravdu - mame chybu v manualu i na krabicce, ted jsem to kontroloval.. Zminovana matka M3nS zde neni, ac tam patri a na sestavene ji davame a je nutne ji vzit ze spare pytliku. Neni zde zaznamenan vyvojovy pokrok, kdy jsme zacli pouzivat hranate matky, protoze se neprotaci jako ty klasicke. Vsechny stavebnice, ktere budou odted vyrobene, budou mit tuto chybu opravenou v pytliku pro elektroniku(bude M3n (4 ks) a M3nS(1ks)). Nebudete tedy muset pouzit spare pytlik a asap bude opraven i manual. Dekuji za upozorneni na chybu a rovnou dodavam, ze ta tiskarna je tak skvela diky lidem, jako jste Vy.

      Vymazat
    3. Tak na to můžu říct jen SUPER! :-)

      Vymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  5. Do 3D tisku začínám teprve pronikat, a tak sbírám informace kde se dá. Po přečtení obou článků o i3 MK2 jsem si myslel, že mám jasno, ale s odstupem času zase váhám zda-li je Průša, ač má velký ůspěch, opravdu to pravé ořechové co chci. Každý výrobce těchto hobby tiskáren bude mít své mušky ať jde o Průšu, nebo Poseidona, který stojí v mém výběru vedle I3. Na které se mi nelíbí uchycení některých dílů pomocí elektrikářské pásky. Co když se to časem povolí. To tu starou musím odstřihnou a dát novou a tiskárnu znova štelovat? Oproti tomu má dle mne Poseidon pevnější a bytelnější konstrukci. Bohužel mohu posuzovat jen dle obrázků, či videí na netu. Jak jsou na tom oba dva tyto stroje vůči sobě s kvalitou tisku netuším. Ani softvérově, ale z mého skromného strojařského pohledu bych konstrukčně věřil Poseidonu.
    Zatím co mně nejvíce zajímá je tisk rc letadel, jak už jsem si stihnul všimnout, dost se to rozmáhá. Sice se nepovažuji za úplného nešiku, ale asi bych zvolil nějaký ten kurz, který některé firmy nabízí, postavení tiskárny a vlastně i první uvedení do provozu, s tím, že domu odjedu s plně funkčním aparátem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím s tím, že každá rámová konstrukce vypadá pevnější než i3. O tom jsem psal předchozí blog post, jak jsem se tři měsíce trápil, kterou tiskárnu vybrat. Taky mě to instiktivně táhlo k pevnému rámu z hliníkových profilů...
      Jen nevím, co myslíte elektrikářskou páskou - i3 MK2 má stahovací pásky, a ty nikdy nepovolí (pokud nejsou vystaveny UV záření). První zkušenosti z tisku uveřejňuji na svém G+ profilu a zatím to vypadá perfektně.
      Nápad zúčastnit se stavěcího kurzu místo mastit to doma je určitě super nápad. Viděl jsem na LinuxDays dvoudenní kurzy a byla to makačka, ale ti lidé se pod vedením instruktorů hodně naučili.

      Vymazat
  6. Těm stahovacím páskám říkám elektrikářské. Asi to není pro ně ten správný výraz, ale mám to už léta letoucí zafixováno jako elektrikářské, neb když jsem je viděl poprvé v životě, tak právě je používal elektrikář.

    OdpovědětVymazat
  7. Navštívil jsem jsem ten váš G+ profil. Nic ve zlém, ale raději čtu blogy tak jako zde. Nerad navštevuji různé profily, ať je to G+, nebo ksichtokniha a jiné. Působí to tam na mně chaoticky, odtržitě , neosobně, divně,a navíc se prohrabávat i různýma příspěvkama než najdu ten co mně zajím?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Krátké denní poznámky píšu na G+, delší ucelené informace dávám do blogu. Tiskárna zatím tiskne, chystám blog post s fotkami výtisků, až s ní budu mít víc zkušeností, třeba za půl roku.

      Jinak ten G+ funguje tak, že se "přihlásíte ke sledování" lidí či témat, která vás zajímají, a potom zkrátka denně vidíte proud informací od těchto lidí či témat. Já dávám na G+ pouze technické poznámky z oblasti elektroniky, takže koho zajímají podobné věci, může mě bez obav číst denně.

      Vymazat